Přijetí – cesta k vnitřnímu klidu v období Dušiček

Blíží se čas Dušiček – období, kdy tradičně vzpomínáme na ty, kteří už nejsou mezi námi, ale které stále nosíme v srdci. Tento čas nás vybízí k zamyšlení nad smrtelností a také nad tím, jak vlastně přijímáme život takový, jaký je, se všemi jeho stránkami. Přijetí může být nejen cestou ke smíření se s konečností života, ale také klíčem k tomu, jak přistupujeme k těžkým životním situacím, se kterými se potýkáme teď a tady.

Během svého působení jako paliativní lékařka jsem měla možnost pracovat s lidmi v hospici, tedy na samotném konci jejich cesty, v době, kdy je přijetí možná nejtěžší, ale také nejdůležitější. Bylo neuvěřitelně inspirující pozorovat, jak síla smíření dokáže změnit kvalitu života i v těch nejtěžších okamžicích. Až teprve, když mi do života vstoupil únavový syndrom, jsem si uvědomila, jak moc je přijetí důležité i v každodenním životě.

Každý z nás občas narazí na situace, které jsou náročné – ať už jde o chronickou nemoc, vyčerpání, nebo prosté zklamání z toho, že život není takový, jaký jsme si představovali. Mnohdy se proti těmto překážkám bouříme, snažíme se je překonat silou, ale paradoxně tím vytváříme ještě více napětí a odporu. Co když ale existuje cesta, která nevede skrze odpor a boj, ale skrze přijetí?

Přijetí neznamená vzdát se

Přijmout něco neznamená rezignovat nebo se smířit s nečinností. Přijetí je naopak prvním krokem ke klidu a síle, která nám dovoluje udělat život co možná nejpřijatelnějším, i když zůstáváme tváří v tvář obtížím. Tento postoj nás otevírá možnostem, které bychom jinak neviděli, ať už jde o nové cesty k uzdravení nebo prosté objevení hodnoty v každodenních maličkostech.

Když jsem sama začala zažívat dny plné únavy a omezené energie, můj první impulz byl boj – snažit se přemoci slabost, pracovat stejně jako dřív a nepřipustit, že mě mé tělo nutí zpomalit. Čím víc jsem se snažila ignorovat tuto “novou realitu”, tím těžší to bylo. Nakonec jsem se musela zastavit, přijmout tuto zkušenost a přestat bojovat proti tomu, co přinesl život.

Co mě naučila práce s pacienty v hospici

Práce v hospici mě naučila, že přijetí dokáže přinést nečekanou úlevu a pokoj. Viděla jsem, jak různí lidé reagují na zprávu o své smrtelnosti. Někteří se stále upínali k naději na zázrak, jiní našli klid v tom, že přijali konečnost svého života. Bylo neuvěřitelné sledovat, jak přijetí dokáže proměnit bolest v pokoj – jakmile přestaneme bojovat s tím, co nemůžeme změnit, objevíme nový druh svobody.

Tato zkušenost mi pomáhá nejen ve vztahu k různým obtížím, ale i k sobě samotné. Přijetí není pasivní odevzdání se osudu, ale aktivní rozhodnutí najít klid i uprostřed nejistoty. A právě tato svoboda nám umožňuje žít skutečně naplno.

Jak můžeme přijetí přetavit v sílu

Pokud se i vy ocitáte v situaci, která je pro vás náročná, možná se vám bude hodit několik myšlenek, které mi pomáhají na mé cestě k přijetí a vnitřnímu klidu:

1. 1. Dejte si svolení být křehcí: Každý z nás občas potřebuje odpočinek a podporu, ale někdy si to nedovolíme. Přitom právě v tom, že si připustíme svou křehkost, často nacházíme novou sílu a odolnost.

2. Prožívejte své emoce naplno: Nemusíme být stále pozitivní. Někdy je právě smutek, vztek nebo frustrace tím, co nás vede k hlubšímu sebepoznání. Dopřejte si čas na zpracování emocí a nebojte se je prožít do hloubky.

3. Vnímejte krásu v maličkostech: Občas je to malý okamžik klidu, úsměv blízkého nebo prostý pocit přítomnosti, co nám připomíná, že život má stále svou hodnotu, i když je plný výzev. Naučit se vnímat tyto malé radosti je cestou ke smysluplnějšímu životu.

4. Přijměte, že život je plný kontrastů: Přijetí života takového, jaký je, znamená připustit, že ne vždy bude plný radosti a lehkosti. Někdy je plnohodnotný život naplněný i náročnými okamžiky, které nám ale umožňují prožívat skutečnou hloubku a smysl.

5. Hledejte zdroje vnitřního klidu: Každý z nás má něco, co mu pomáhá nacházet vnitřní rovnováhu. Pro mě je to meditace, čas strávený v přírodě nebo hodiny jógy. Hledejte své zdroje klidu a nechte je vést vás na cestě k přijetí.

Přijetí jako cesta k uzdravení

Často si myslíme, že uzdravení znamená, že se všechno vrátí do původního stavu. Ale někdy je uzdravení spíše procesem, kdy se smíříme s tím, co je, a tím paradoxně začneme vnímat život naplno. A občas, když přestaneme bojovat proti něčemu, co nemůžeme ovlivnit, se překážky uvolní a zmizí samy od sebe.

Přijetí není zárukou, že se všechny obtíže vyřeší, ale umožňuje nám najít pokoj v přítomném okamžiku. A právě tento pokoj, toto smíření, je základní kámen plnohodnotného života, který má smysl, i když není vždy snadný.

Ať už se potýkáte s chronickou únavou, nemocí, nebo se jen snažíte smířit s tím, jaký je váš život teď, věřte, že přijetí může být tou největší silou. Právě přijetí nám otevírá cestu k tomu, abychom život vnímali naplno, ať už nás zavede kamkoli.