Podzimní nachlazení: Když nemoc znamená příležitost k uzdravení

Podzim přináší chladnější dny, méně slunečního svitu, více pracovních a studijních povinností a také méně stravy bohaté na vitamíny. Začne škola, kroužky, lidé se vrací z dovolených a najednou tráví i vlivem chladnějšího počasí víc času ve vnitřních prostorách. A tak bohužel častěji dochází i k nachlazení.

Jakmile začne rýma, kašel nebo bolest v krku, většina z nás má tendenci sáhnout po lécích, které potlačí nepříjemné příznaky. Já sama jsem kdysi na nemoc pohlížela jako na nepřítele – něco, co je třeba „přechodit“ nebo potlačit. Připadala jsem si nezastupitelná a měla pocit, že nemohu „dovolit“ tělu zastavit mě v rozjetém tempu, ve kterém jsem se nacházela.

Teď, po své zkušenosti s chronickým únavovým syndromem, vidím věci jinak.

Nemoci – i ty běžné, jako nachlazení – přicházejí z nějakého důvodu. Jsou pro nás signálem, že je čas zpomalit. Tělo je vyvedeno sledem různých okolností a stresorů z rovnováhy a příznaky jsou jeho odpovědí. Tělo nás nutí přestat, abychom mu poskytli prostor pro regeneraci. Když jsme nachlazení, možná to vnímáme jako nepříjemnost ve chvíli, kdy chceme být produktivní. Ale paradoxně, právě toto „zastavení“ nám dává šanci posílit naši imunitu a odolnost vůči dalším stresorům, které mohou přijít.

Nechte tělo dělat svou práci

Přechod na přirozenější způsob léčení nebyl pro mě snadný. Dříve jsem se bála opustit své „staré návyky.“ Byla jsem zvyklá potlačovat symptomy rychlými řešeními a cítila jsem, že musím stále fungovat naplno. Byla jsem si nejistá, jestli mé tělo zvládne přirozenou cestu bez podpory léků. Co když to já nezvládnu? Co když se nemoc protáhne? Tyto otázky mě často vedly zpět k tomu, co jsem znala nejlépe – k potlačování příznaků.

Ale když jsem se rozhodla udělat ten první krok a důvěřovat svému tělu, objevila jsem, že je mnohem silnější, než jsem si myslela. Každý krok, kdy jsem naslouchala tělu, místo abych s ním bojovala, mi přinesl větší sebejistotu. Postupně jsem si začala uvědomovat, že právě v těchto temných momentech – v pochybnostech a nejistotách – jsem se učila, jak moc je mé tělo schopné zvládnout, když mu dám prostor a čas.

Pokud i vy cítíte obavy, věřte, že jsou naprosto přirozené. Všichni se bojíme změny. Ale když uděláte první krok směrem k přirozenějšímu uzdravování, objevíte sílu ve svém těle, kterou jste možná ani netušili, že máte. Krok za krokem vás tato cesta povede k větší důvěře ve vaše tělo a jeho schopnosti se samo uzdravit.

Nesnažte se s nemocí „bojovat“

Dříve jsem brala léky, abych mohla pracovat i s nachlazením, ale teď vím, že takový přístup mě oslaboval. Nachlazení přestalo být varovným signálem a já své tělo jen vyčerpávala. Dnes už naslouchám a dovoluji si zpomalit.

Pokud nemáte řadu hodin vysokou horečku, nesvíráte se v bolestech nebo nezvracíte tak, že nemůžete přijímat tekutiny, pravděpodobně jste schopni své onemocnění překonat pomocí svých vlastních zbraní – vašeho imunitního systému. (Tady samozřejmě upozorňuji, že je to individuální a záleží na dalších přidružených onemocněních a věku). Zkuste ho spíš podpořit klidem, teplou vanou a zázvorovým čajem s kurkumou, hřebíčkem, skořicí a černým pepřem.

Regulace nervového systému je klíčem

Můj nervový systém hraje klíčovou roli v tom, jak mé tělo zvládá nemoc. Pokud je neustále ve stresovém režimu, má větší tendenci onemocnět. Když ho ale pravidelně reguluji, mé tělo nachlazení nejen lépe zvládá, ale dokonce mu i snáze předchází. A pokud se nemoc rozvine, v regulaci neustávám, naopak se jí věnuji intenzivněji – provádím dechová cvičení a stimuluji akupresurní body.

Opečujte svou imunitu vědomě

Dejte tělu čas a klid. K tomu patří kvalitní spánek, dostatek tekutin, teplé jídlo a péče o nosní sliznice. Tyto kroky podpoří jak imunitní systém, tak nervovou soustavu, aby mohly spolupracovat a tělo se rychleji zotavilo. O nosní sliznice pečuji tak, že používám nosní konvičku, provádím masáž obličeje a nosních dutin a používám difuzér s esenciálními oleji k uvolnění dutin.

Nachlazení není nutné vnímat jako problém, kterému se musíme zoufale vyhnout. Naopak, pokud dáme tělu šanci zpomalit a regenerovat, odmění nás silnější imunitou a větší odolností vůči budoucím výzvám. Dovolme si zpomalit, přijmout nemoc jako signál k péči o sebe a věřme v sílu svého těla.

Každý podzim může být příležitostí naučit se naslouchat svému tělu, dát mu prostor, který potřebuje, a přestat s neustálým bojem proti jeho přirozeným signálům.