V dnešní době jsme stále více nuceni žít v režimu tří S – ve spěchu, stresu a strachu. Moderní doba, vysoké pracovní nároky, zrychlené tempo života, neustálá dosažitelnost prostřednictvím mobilních telefonů a sociálních sítí nás tlačí k neustálé aktivitě. Tento způsob života však má vážné důsledky pro naše psychické i fyzické zdraví.
Na své Cestě uzdravení z únavového syndromu jsem zjistila, že klíčem ke zdraví není jen to, co děláme, ale především jak to děláme. Ráda bych s vámi sdílela své poznatky o tom, jak změnit přístup k životu, abychom dosáhli opravdového štěstí a zdraví.
Každý den nás obklopují technologie, které nám umožňují být neustále online. Mobilní telefony, sociální sítě a e-maily nás nutí reagovat okamžitě. Výsledkem je, že žijeme ve spěchu, snažíme se stihnout co nejvíce věcí najednou a často se ocitáme v permanentním stresu. K tomu se přidává strach z neúspěchu, z toho, že něco důležitého prošvihneme, nebo že nebudeme dostatečně dobří.
Často by stačilo se alespoň ve volném čase z toho stresu oklepat – vypnout obrazovky, zajít do přírody na procházku nebo si jen povídat s rodinou. Ale místo toho se i volný čas podřizujeme režimu tří S – sledujeme televizní zprávy, napínavé seriály nebo thrillery, trávíme čas na sociálních sítích nebo se věnujeme sportům, při kterých se úplně zničíme.
Na okamžik si sice vyplavíme hormony štěstí jako dopamin a oxytocin. Ale zároveň se zaplavíme vlnou stresových hormonů, jako je kortizol, jejichž dlouhodobě zvýšená hladina nám vážně poškozuje zdraví. Krátkodobý stres je lidský organismus schopný dobře zpracovat, ale chronický stres je pro nás značně škodlivý.
Když jsem si procházela únavovým syndromem, musela jsem se naučit zpomalit a přehodnotit svůj přístup k životu. Dřív jsem doslova ujížděla na produktivitě. V práci jsem jela v rychlém tempu a na prý plynu. A ve volném čase jsem se věnovalo buď řadě to-do listů nebo jsem intenzivně cvičila HIIT. Neustále v režimu tří S.
Proto jsem s únavovým syndromem začala věnovat více pozornosti tomu, jak věci dělám, a ne jen tomu, co dělám. Tento laskavý a vědomý přístup mi pomohl obnovit energii, najít vnitřní klid a radost z obyčejných věcí.
V tomto rychlém a stresujícím režimu ztrácíme citlivost k obyčejným radostem života. Přestaneme si všímat krásy západu slunce, nedokážeme si vychutnat klidný pobyt v přírodě nebo jen přítomnost našich blízkých. Naše smysly jsou zahlcené a mysl neklidná.
Účinným protilékem je změna životního přístupu na laskavý, pomalý a vědomý stav. Tento stav je pro nás mnohem prospěšnější a dlouhodobě udržitelnější. Zde je několik kroků, jak na to:
Pokud si i přesto myslíte, že na tohle prostě nemáte čas, chuť a trpělivost, mám pro vás malý tip. Několikrát za den se na minutu zastavte, uvědomte si svůj dech a zpomalte ho, zavřete oči a jen se na sebe usmějte. Věřím, že už po páry dnech praktikování ucítíte znatelný rozdíl v tom, jak své dny používáte.
Inspirace pro vás
Pokud se cítíte zahlceni moderním tempem života, zkuste se zamyslet nad tím, jak můžete změnit svůj přístup. Zaměřte se na to, jak věci děláte, a ne jen na to, co děláte. Zpomalte, buďte laskaví a žijte vědomě. Věřte, že tento přístup vám může přinést dlouhodobé zdraví a opravdové štěstí.
Pokud vás zajímají další tipy, sleduje mě na stránkách Cestou uzdravení – můžete si stáhnout eBook zdarma nebo zakoupit eBook Trénink mozku!
Přeji vám laskavý, pomalý a vědomý den!!