Mýty o únavovém syndromu

Pokud sami netrpíte chronickým únavovým syndromem (CFS) nebo postcovidovým syndromem, je těžké si představit, co toto onemocnění obnáší. Občas se na internetu objeví nějaké obecné informace, které vám ale v podstatě nepřiblíží realitu tohoto onemocnění.

Uvědomila jsem si, že existuje mnoho mýtů o únavovém syndromu, které jsou v povědomí lidí. Ale rozhodně nepomáhají, spíš mohou lidem s touto nemocí spíše uškodit. Proto jsem se rozhodla napsat článek o těchto mýtech:

Zaměňování s jinými diagnózami, hlavně psychickými

Možná jste slyšeli, že únavu může způsobit deprese nebo syndrom vyhoření. To je samozřejmě pravda, ale mezi únavovým syndromem a těmito stavy je zásadní rozdíl. Hlavním rozdílem, který únavový syndrom odlišuje od deprese a syndromu vyhoření, je motivace. Lidé s únavovým syndromem mají motivaci, ale jejich těla aktivitu prostě nezvládají. Jsou to lidé, kteří často vedli aktivní život a neustále se snažili posouvat své hranice. Teď ale kvůli fyzickým obtížím nemohou dělat věci, které dříve bývaly samozřejmostí.

Navíc příznaky únavového syndromu bývají velmi různorodé. Kromě typické únavy se mohou projevovat svalovou slabostí, ponámahovou malátností, poruchami spánku, potížemi s koncentrací a pamětí, citlivostí na světlo a zvuk a problémy s trávením. Dlouhodobě pak může dojít i k rozvoji psychických obtíží, jako je deprese nebo úzkost.

Měli by si jít zaběhat, jít mezi lidi nebo chodit do práce, pak přijdou na jiné myšlenky!”

Tento mýtus je jedním z nejvíce zraňujících. Lidé s únavovým syndromem často slyší, že kdyby se věnovali něčemu jinému, přestanou je obtíže trápit. Realita ale bývá opačná. Pokud se tlačíme do věcí, na které nemáme sílu, riskujeme akutní zhoršení příznaků, což nazýváme „crash“. A to může vést do začarovaného cyklu „push-crash“. Jak tomu zabránit popisuji v eBooku Laskavý pacing.

Jsou jen leniví!”

Další bolestivý mýtus. Skutečnost je taková, že lidé s únavovým syndromem nejsou leniví. Jsou to často výkonnostně nastavení lidé, kteří neustále posouvali své limity, až doslova vyčerpali svoje zdroje energie. Navíc jim často přehnaně záleží na názorech jiných lidí, což ještě více prohlubuje jejich utrpení.

Stačí si odpočinout a bude lépe!”

Bohužel, úroveň únavy u únavového syndromu je tak vysoká, že prostý odpočinek nestačí. Zlepšení se nedostaví pouhým spánkem nebo relaxací. Léčba únavového syndromu zahrnuje celou řadu změn životního stylu (např. strava, spánek, pohyb a chlad), techniku pacingu, práci s nastavením mysli pomocí tréninku mozku a metody emoční regulace. V některých případech jsou prospěšné i léky.

Lékařské testy mohou potvrdit únavový syndrom

Neexistuje žádný jednoduchý diagnostický test pro stanovení tohoto onemocnění. Diagnóza se stanovuje na základě symptomů a vyloučením jiných možných příčin. Tento fakt spolu s nedostatečnou informovaností odborné i laické veřejnosti o tomto onemocnění vede často k nesprávné diagnóze.

Léčba CFS není účinná

To rozhodně není pravda! Existují účinné strategie léčby, které výrazně zlepšují kvalitu života pacientů s únavovým syndromem a často dokonce vedou k úplnému uzdravení. Tyto metody však vyžadují trpělivost, laskavost a vytrvalost. Neexistuje jedna univerzální metoda, která by platila pro všechny. Je třeba vyzkoušet, které metody vám nejlépe vyhovují.

Bohužel, tyto metody nejsou v českém prostředí příliš rozšířené, ale v zahraničí jsou běžné. Na internetu najdete mnoho zdrojů, kde lidé popisují, jaké metody jim pomohly k zotavení, a odborníci (lékaři nebo jiní specialisté na únavové syndromy) vysvětlují principy těchto metod. A samozřejmě je můžete najít i na stránkách Cestou uzdravení! Můžete začít třeba přečtením eBooku „Trénink mozku“ a poté se můžete těšit na eBook „Emoční regulace“.

Hedvika Šneibergová
Jsem lékařka a maminka dvou dětí, kterou únavový syndrom srazil na kolena. Na své cestě uzdravení jsem objevila skutečnou radost ze života. Nyní pomáhám lidem s chronickou únavou najít tu jejich cestu k plnohodnotnému životu. Můj příběh si přečtete zde >>