Mozek, mitochondrie a únava: Začarovaný kruh, ze kterého se dá vystoupit

Cítíte se často unavení, přetížení, bez energie? Možná jste už slyšeli rady typu „víc spěte“, „víc se hýbejte“ nebo „jezte zdravěji“. Jenže jak se hýbat, když vám tělo sotva dovolí vstát z postele? Jak vařit výživné jídlo, když se sotva soustředíte na to, co jste chtěli udělat?

Za tímto začarovaným stavem často stojí neviditelný, ale zásadní hráč: mitochondrie – mikroskopické elektrárny našich buněk, které dodávají tělu (a hlavně mozku) energii. A právě osa mitochondrie – nervový systém – únava je klíčem k pochopení i uzdravení.

Mitochondrie a mozek: Energetické spojení

Mozek spotřebuje asi 20 % veškeré energie těla, i když tvoří jen 2 % jeho hmotnosti. Tato energie pochází téměř výhradně z ATP, které vyrábějí mitochondrie. Když mitochondrie selhávají – v důsledku chronického stresu, infekcí, zánětů, špatné výživy, toxické zátěže nebi nezpracovaných emocí– mozek začne šetřit energií. A to se projeví jako:

• únava, která nepřechází ani po odpočinku,
• mozková mlha, problémy s koncentrací a pamětí,
• změny nálady, podrážděnost nebo apatie,
• snížená odolnost vůči stresu a infekcím.

Tuto souvislost potvrzuje řada výzkumů. Například studie Tomas et al. (2017) zjistila, že pacienti s chronickým únavovým syndromem mají narušený buněčný energetický metabolismus a sníženou funkci mitochondrií. Jinými slovy – jejich tělo nemá z čeho brát.

Začarovaný kruh

Když mitochondrie nefungují dobře, produkují méně energie – a to se dotkne i mozku a nervového systému. Slabší energetický výkon pak narušuje činnost autonomního nervového systému, který hraje klíčovou roli v regulaci spánku, trávení, imunity i reakcí na stres. Tělo tak zůstává uvězněné v pohotovostním režimu „boje nebo útěku“, což mitochondrie dál oslabuje – nejen jejich schopnost vyrábět energii, ale i jejich roli v řízení buněčných procesů, jako je přirozená obměna buněk (apoptóza), tvorba volných radikálů nebo imunitní komunikace.

Mitochondrie nejsou jen „elektrárny“ buněk – jsou i důležitými hráči v tom, jak tělo reaguje na podněty a přizpůsobuje se změnám. Jsou v neustálém dialogu s mozkem. Když jejich funkce slábne, mozek přichází nejen o energii, ale i o schopnost pružně reagovat. A naopak – pokud je mozek dlouhodobě přetížený stresem nebo zahlcený, jeho stav dál oslabuje činnost mitochondrií. Vzniká tak začarovaný kruh, ze kterého se tělo obtížně dostává ven.

Když jsem si sama procházela únavovým syndromem, měla jsem pocit, že se mi porouchalo tělo. Nešlo ovládat, neposlouchalo. Věděla jsem, že to není „jen v hlavě“ ani moje chyba, ale zároveň jsem nevěděla, co se děje a jak si pomoct. Každý den byl boj o přežití – i ty nejmenší úkoly vyžadovaly obrovské úsilí. Až když jsem objevila souvislost mezi nervovým systémem a mitochondriemi, začaly mi věci dávat smysl.

Vzniká tak obousměrný začarovaný kruh:

Mitochondrie nefungují → mozek nemá energii → únava, stres, zánět → mitochondrie dál slábnou.

Tento stav se často projevuje jako chronický únavový syndrom, autoimunitní onemocnění nebo jako psychické poruchy například úzkosti nebo deprese.

Psychiatr Chris Palmer, MD, který se dlouhodobě zabývá metabolickým zdravím mozku, říká:

„Psychické poruchy – všechny – jsou metabolickými poruchami mozku. Pokud chceme léčit mozek, musíme léčit i mitochondrie.“
(*Zdroj: Palmer, C. (2022). Brain Energy)

Jak z toho ven? Posilovat mitochondrie i nervový systém

Dobrá zpráva je, že mitochondrie i nervový systém jsou plastické a obnovitelné. Můžeme je posilovat – ale ne silou, ne tlakem. Potřebujeme na to čas, jemnost a vědomou pozornost.

Co podporuje funkci mitochondrií a nervového systému:

• Výživné jídlo – bohaté na vitamíny skupiny B, hořčík, omega-3, polyfenoly a antioxidanty (najdete v zelenině, luštěninách, kvalitních tucích).
• Vědomý pohyb – chůze, jemná jóga, tanec, ale i velmi krátká aktivace svalů může podpořit mitochondriální biogenezi (tvorbu nových mitochondrií).
• Dech a mindfulness – pomalé dýchání a meditace aktivují parasympatikus, regenerují nervový systém a snižují zánět.
• Dobrý spánek – spánek je časem pro opravu mitochondrií a detoxikaci mozku.
• Laskavost a bezpečí – vztahy, dotek, pocit spojení s druhými jsou silným regeneračním faktorem.

Možná si teď říkáte…

„Ale jak mám meditovat, když nemám sílu ani vstát z gauče?“
„Jak si mám navařit něco výživného, když se mi točí hlava při stání?“
„Jak mám začít cvičit, když jsem vyčerpaný/á?“

Odpověď je jednoduchá – a možná překvapivá: Nemusíte začínat žádnou velkou změnou. Nemusíte měnit co děláte. Stačí změnit jak to děláte.

Není důležité co děláme, ale jak to děláme

• Představte si jednoduchou věc, třeba čištění zubů.
• Můžete si je čistit ve spěchu, se zaťatou čelistí a napjatými rameny.
• Anebo si je vyčistit pomalu, jemně, v klidu.
• První způsob aktivuje stresovou reakci. Ten druhý spouští parasympatikus – tedy regeneraci.
• A právě v těchto drobných chvílích vzniká nová nervová dráha, nový směr. 

Rozdíl? První způsob aktivuje stresovou osu. Druhý pomáhá zapojit parasympatikus, uvolnit svaly, prokrvit mozek – a vytvořit novou funkční nervovou dráhu.

Zpomalením se dostáváme dál

Mozek funguje často jako autopilot – řídí nás podle starých vzorců. Pokud ale vědomě zpomalíme, aktivujeme mozkovou kůru. A právě ta je nástrojem neuroplasticity – schopnosti měnit se, tvořit nové spoje, nové reakce, nový životní rytmus.

A nakonec…

Pokud je pro vás teď i malá změna moc, nemusíte tlačit. Začněte drobností. Jedním nádechem navíc. Jemným protažením. Pomalým soustem jídla.

Protože právě v tom laskavém tempu se může zrodit největší změna.