Jak zoufalá pacientka převzala otěže vlastního zdraví

Nikdy nezapomenu na pocity bezmoci, které ve mně diagnóza únavového syndromu vyvolávala. Nechtěla jsem ji přijmout, chtěla jsem jí od sebe odstřihnout, toužila jsem po svém starém životě. Zároveň jsem nenacházela odpověď na svoje otázky – Kde se vzala? Co jí způsobilo? Co je vlastně se mnou v nepořádku? Kdo nebo co mi pomůže?

Co všechno nefungovalo?

Možná Vás napadne, že jako lékařka mám výhodu, protože znám z blízka taje klasické západní medicíny. Ale upřímně řečeno to pro mě bylo spíš přítěží, protože znám i hranice jejích možností. A právě diagnóza únavového syndromu se nachází spíš za jejími hranicemi.

Podle doporučených postupů medicíny je příčina tohoto onemocnění neznámá, a proto neexistuje příčinná léčba ale pouze symptomatická. Takže jsem si vzala jeden prášek na bolesti, druhý prášek na nespavost, třetí prášek na zvýšenou teplotu a celou hrst prášků na každou infekci, která mě skolila. A postupně s přibývajícími příznaky jsem mohla množství léků navyšovat. No upřímně, úleva od příznaků nepřicházela a já jsem spíš přemýšlela, co ten koktejl medikamentů v mém těle reálně způsobí.

Další osvědčenou radou je, prostě si odpočiň. Dej si nohy na pár dní nahoru a určitě ti bude líp. To spíš u mě celou situaci ještě zhoršovalo. Nikdy jsem nebyla zvyklá odpočívat, celý život jsem jela v zápřahu. Pokud jsem si lehla, moje mysl se rozjela na plné obrátky. Ihned se mi do hlavy vkradly urputné myšlenky jako výčitky svědomí, starosti nebo to-do listy. A pokud jsem přidala další stimuly v podobě sociálních sítí nebo sledování Netflixu, pouze se mi přehltil už tak špatně fungující software.

Internet je plný slibů na instantní štěstí a to mé pocity zoufalství ještě podtrhovalo. Nabízí se zde řada doplňků stravy, bylinek, éterických olejů a relaxačních pomůcek, které Vám zaručeně pomůžou. Mnoho z nich jsem ozkoušela, ale opravdu nemůžu jmenovat jedinou, která by stála za ty peníze. Ano, některé doplňky stravy či pomůcky mi trochu ulevily, dokonce některé z nich používám dodnes. Ale žádná z nich mě rozhodně nepostavila na nohy.

Moment zvratu

Naděje mi svitla až ve chvíli, kdy jsem objevila zahraniční weby s příběhy lidí z celého světa, kteří si únavovým nebo postcovidovým syndromem opravdu prošli a našli cestu z toho labyrintu ven. Každý příběh se trochu lišil a nikdy nestačila jen jedna věc, která by je zázračně vyléčila. Spíš se jednalo o celou mozaiku jednotlivých kroků, které je přivedly na správnou cestu.

Využívali v první řadě změn životního stylu, které utvořily ideální podmínky pro tělo k uzdravování. Důležitá je také metoda pacingu, která brání propadům nastavením tempa každodenních činností. Dále pracovali s nastavením mysli a regulací autonomního nervového systému např. pomocí tréninku mozku a neuroplasticity. A v neposlední řadě rozklíčovali roli potlačovaných emocí, které jim bránily dostat se do stavu, kdy se tělo může uzdravit.

Intenzivně jsem se touto problematikou zabývala, nastudovala jsem si řadu knih a různé online zdroje v angličtině. Tady se mi konečně hodilo mé povolání a předchozí studium medicíny. Každou informaci jsem kontrovala, jestli je věrohodná, jestli má logický podklad nebo je ověřená nějakou klinickou studií. Postupně jsem tyto kroky na sobě testovala a vymyslela jsem si vlastní léčebný program. Tato nelehká mravenčí práce mi přinesla dvě věci, které mě poslední dobou naplňují velkým nadšením – radost ze života a projekt Cestou uzdravení.  

Teď se Vás napadá určitě spousta otázek. Dá se tomu věřit, není to nějaká ezoterická šamanská metoda? Znamená to, že je to onemocnění jen „v mojí hlavě“? Co je to trénink mozku? Co mám tedy dělat, abych byl co nejrychleji zdravý a mohl se konečně vrátit ke svému životu? Všechny tyto otázky Vám zodpovím v dalším článku o nejčastějších otázkách k mému programu. Ale předem Vás chci upozornit, že rychlé instantní řešení prostě neexistuje a pokud se rozhodnete vydat touto cestou, bude to velmi náročné putování a nejspíš svůj dosavadní život budete muset obrátit vzhůru nohama. Ale dobrá zpráva je, že to opravdu stojí za to!