Když jsem studovala medicínu, učila jsem se, že bolest vzniká při poškození tkáně a do mozku je vedena nervovými drahami. Tento model jsem pak přirozeně uplatňovala i ve své lékařské praxi — pokud se u někoho objevila bolest, hledala jsem poškozenou strukturu a snažila se ji „opravit“ nebo alespoň potlačit příznaky.
Až když jsem sama onemocněla chronickým onemocněním, na které běžné postupy založené na tlumení příznaků nezabíraly, začala jsem hledat hlouběji. Právě tehdy jsem narazila na moderní poznatky o tom, jak bolest skutečně vzniká a jakou roli hraje mozek a nervový systém. Pochopení těchto mechanismů mi otevřelo úplně nový pohled — a hlavně účinnější a udržitelnější cestu k uzdravení.
Tady je několik vědecky dobře podložených a často překvapivých faktů, které mění náš pohled na bolest:
Bolest není přímým odrazem poškození tkáně. Nervová zakončení sice přenášejí signály o možném ohrožení (nocicepce), ale vědomý pocit bolesti vytváří až mozek, když tato data interpretuje. Při vyhodnocování signálů bere v úvahu kontext, očekávání, předchozí zkušenosti, psychický i emocionální stav. To vysvětluje, proč různí lidé mohou zažít stejnou úroveň poškození zcela odlišně — někteří téměř nic necítí, jiní pociťují intenzivní bolest.
📌 Co to znamená: Bolest je komplexní jev, který vzniká v mozku. Mozek může bolest zesilovat, tlumit nebo dokonce vyvolat bez fyzické příčiny.
pixabay
Mozek dokáže modulovat, kdy se bolest projeví a kdy je méně intenzivní. Jeho základní funkcí je chránit nás a udržet naživu. Při poranění zapne bolest, aby tělu signalizoval, že něco není v pořádku a je potřeba odpočinek či regenerace.
Pokud však situace představuje bezprostřední ohrožení života (např. pád, útěk či jiná nouzová situace), mozek může dočasně snížit intenzitu bolesti, aby umožnil rychlou a účinnou reakci a zvýšil šanci na bezpečný únik.
📌 Pokud je jedinec dlouhodobě ve stresu a mozek vyhodnotí situaci jako trvalé ohrožení, může to vést k permanentní aktivaci nervového systému a vzniku chronických signálů bolesti, i když původní poranění či akutní hrozba již pominula.
To, jak moc očekáváme, že nás něco bude bolet, a jak se cítíme, zásadně mění intenzitu prožité bolesti.
📌 Placebo efekt je právě příkladem, kdy víra ve zlepšení reálně snižuje bolest.
pixabay
U části lidí se akutní bolest „zacyklí“ a stane se chronickou, i když je tkáň již zahojená.
📌 Co to znamená: Chronická bolest nemusí znamenat pokračující poškození těla — může být výsledkem přecitlivělého nervového systému.
Vyhýbání se pohybu a neustálé hlídání bolesti může vést k jejímu udržování a zhoršování.
📌 Co pomáhá: Postupný, bezpečný návrat k běžné aktivitě podporuje lepší prognózu a zkracuje dobu přetrvávání bolesti.
Pokud klasická léčba pomocí analgetik nebo zákroků nepřináší úlevu, zkuste se na své obtíže podívat jinak — skrze moderní neurovědu:
I když některé typy chronické bolesti nelze zcela odstranit, porozumění tomu, jak ji mozek zpracovává, může přinést větší kontrolu, snížení stresu a zlepšení každodenního života. Je důležité zdůraznit, že chronická bolest není vina pacienta a neznamená, že by selhal v péči o sebe. Bolest má vždy biologický a neurologický základ, který může být velmi složitý, a u některých stavů, například nádorové bolesti, zůstává její zvládnutí výzvou i pro moderní medicínu.
Porozumění těmto principům může přinést úlevu a naději, že i chronickou bolest lze efektivněji zvládat nebo že je možné žít s ní kvalitnější život.