A teď upřímně

Možná se ptáte, jaká je má současná situace, jak probíhala moje nemoc a jak dlouho jsem se s ní potýkala. V následujících řádcích bych se ráda s vámi podělila o toto vyprávění.

Jak to začalo?

V květnu 2023 mě napadl vleklý zánět dutin, neustále se vracel, jako by našel domov v mých dutinách. I když se po několika týdnech situace s dutinami začala postupně zlepšovat, přetrvávaly jiné záhadné symptomy. Zvýšené teploty, nevysvětlitelná únava, neschopnost zvládat běžnou fyzickou aktivitu, potíže s koncentrací a termoregulací – všechny tyto nepříjemnosti mě pronásledovaly.

Práce se stala nepřekonatelnou překážkou, sportování bylo zcela mimo dosah, a dokonce i základní péče o děti nebo o sebe samotnou se stala nesnesitelně náročnou. Každodenní úkoly, jako je vyklidit myčku nebo vynést koš, mi připadaly jako dobytí vrcholu hory. Postupně jsem se propadala na dno svých sil.

Během letních měsíců jsem prošla celou řadou vyšetření, avšak všechna vyústila v negativní výsledky, což mi neposkytlo žádnou jasnou odpověď na moje obtíže. Postupně jsem se blížila k jediné možné diagnóze, která mi připadala jako stín v temnotě: únavový syndrom. Běžně dostupné informace na internetu mě děsily, odborníci mi pouze radili, jak potlačit léky jednotlivé příznaky. Odmítala jsem nálepku nevyléčitelné nemoci, protože toto označení jen prohlubovalo moje zoufalství.

Naděje

Konečně mi zasvitla naděje, když jsem objevila příběhy lidí, kteří se úspěšně uzdravili z této nemoci. Tyto příběhy mě nasměrovaly k řadě knih a jiných informačních zdrojů, a také jsem objevila online programy v angličtině zaměřené přímo na tuto problematiku.

Absolvovala jsem dva z těchto programů a začala jsem aplikovat první účinné strategie, které mi pomohly zlepšit mé příznaky. Provedla jsem změny ve svém životním stylu a zaměřila jsem se na regulaci nervového systému prostřednictvím meditací a tréninku mozku. Díky těmto metodám jsem se v září dokázala vrátit do práce na částečný úvazek. Nicméně musím přiznat, že pracovní dny pro mě byly extrémně náročné a pravděpodobně jsem tehdy přecenila své síly.

Další překážky

V říjnu jsem se ocitla v další výzvě, když jsem onemocněla další respirační infekcí, což mě donutilo znovu přerušit práci. S návratem nemoci se vrátila i známá únava a vyčerpání. Tentokrát mě trápily i úzkosti, bušení srdce a silná nespavost, která mi bránila najít klid.

V tomto temném období jsem se opět uchýlila k osvědčeným postupům, které mi pomohly v létě. Navíc jsem oslovila jednu koučku specializující se na únavový syndrom, která pracovala s metodami uvolňování emocí a zpracování traumat, a začlenila jsem je do své každodenní rutiny. Postupně jsem začala cítit úlevu. Pomalu, ale jistě, jsem se zotavovala jak psychicky, tak fyzicky. Do prosince jsem už měla sílu vydat se na výlety a dokonce jsem si i zalyžovala na běžkách.

Od ledna jsem se znovu pokoušela navázat na práci, toužila jsem po návratu do běžného života. Bohužel, osud měl jiné plány. Mezi vánočními svátky jsme s rodinou chytili COVID. Průběh nebyl nijak těžký, po týdnu jsem se už cítila dobře.

Moje tělo mě ale prostě nenechalo nastoupit do práce. Kdykoliv jsem začala v hlavě plánovat návrat, vrátily se mi během několika hodin příznaky únavy, bolestí krční páteře a ramenou, příznaky dráždivého tračníku, úzkosti a nespavost. Tak jsem objevila ještě jeden dílek, který mi chyběl v mé stavebnici zdraví. Byla to má práce, respektive můj nezdravý vztah k ní.

Vždy jsem se medicíně věnovala s velkým nasazením, ať už studiu nebo poté i práci. Obdivovala jsem nesmírné možnosti tohoto oboru a hodně jsem mu obětovala, protože jsem věřila, že to je ta moje správná cesta. Ale můj vztah k ní byl velmi toxický a nerovnocenný. Chovala jsem se jako věrný poddaný, který je ochotný svému pánovi obětovat cokoliv. Čas, fyzické i psychické síly, občas i harmonické vztahy v rodině a nakonec i své zdraví. A moje tělo si to velmi dobře pamatovalo. Mělo spojenou práci v medicíně s dřinou a se sebezapřením a nebylo ochotné mě pustit zpátky.

Všechno zlé je pro něco dobré

A tak vznikly tyto stránky. Už dříve jsem si říkala, že bych ráda sdílela své znalosti a zkušenosti s ostatními, možná by mohly být pro ně užitečné na jejich cestě k uzdravení. V lednu se všechno krásně spojilo dohromady. Namísto návratu do práce jsem se rozhodla plně se věnovat právě šíření těchto poznatků prostřednictvím těchto stránek. Ačkoliv zatím nejsem zdravotně úplně tam, kde bych chtěla být, vím, že jsem na správné cestě.

Znovuobjevení sebe sama a získání zpět rovnováhy mezi tělem a myslí se stalo mou prioritou. Mám už jasně daný směr a ten vede Cestou uzdravení. Tuto cestu nyní sdílím s vámi, s nadějí, že může poskytnout inspiraci a podporu v každodenním boji s vlastními výzvami.